japko.velointest.cz

subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link
subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link
subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link
subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link
subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link
subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link
subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link
subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link

 

Eurobike

07 ...na první našlápnutí

Jet či nejet... Nikdy se mi sem vlastně ani moc nechce a přece se sem vlastně těším… pocit jako po prázdninách do školy. Eurobikem toho totiž příliš mnoho končí. Nejen že se láme kolařská sezóna a zákazníci začínají nabývat dojmu oprávněnosti slev na dneska přeci už beznadějně zastaralé modely, ale u Bodensee se vždycky celkem naráz zlomí letní počasí do ubuleného deštiva a spolu s neodbytným rytmem stěračů ve šnečí ranní frontě aut sunoucí se mezi kordony jabloní a vína k výstavišti se ze strany na stranu převrací otázka jaký byl a jaký bude next bikeyear…

…a je to každý rok stejné? Mimo fakt, že ten letošní je zase větší (vystavuje se i v Graf Zeppelinově hangáru), vystavuje víc firem a prodloužil se o testovací DemoDay má kulisy (kdo by vzpomínal na starý výstavní areál) i rozestavení ansámblu jako vloni: tady Kona, tam Marin, nezměnily se rezaté klece Santa Cruze ani polystyrénové dórské sloupy Colnaga v italskoshimanské hale A1 – jen dvě beatové dračice u Marzocchi unaveně leč s úsměvem podepisující plakáty (na nichž byste je málem nepoznali), vystřídala zkušená řádně odekoltovaná domina. Tato konstantnost výstavě i branži ale jen prospívá. Přinejmenším v orientaci na place, ale i v jistotě příslibu, že se tu příště zase se vším tradičně poskládaným zase – byť o rok starší – shledáme…

…a tak se můžeme bez obav, že zbloudíme nebo nám něco uteče, brouzdat mezi stánky a koukat, zda postřehneme, co je opravdu nového… stokrát je napsáno, že revoluce byla vystřídána evolucí a byť je to stokrát pravda – dějí se věci, leč kdo neví skoro je nenajde. Není mnoho exponátů označených razantním new – jako by se firmy styděly, že mají jen dvě tři novinky, jakoby nechtěly tomu starému osvědčenému brát šanci na život i v další sezóně… chápal bych staré vedle nového i jako reálný obraz branže, se kterým se pak kunčofti setkávají v bikeshopech, ale proč tak tajit ta opravdu pozornost si zasluhující nová technická řešení? Média, pokud se k nim již dostala, hýří superlativy a pánové od Treka a Kony (vybírám své důvěrné blízké a mířím na jejich průlomová odpružení) cudně o svých EVO a Magic Linkách mlčí a pokud nevíte, že je máte vůbec hledat, snadno přehlédnete, že se FS svět zase posunul kousek dál… kdoví tedy, kolik lahůdek nám uniklo… a jak snadno se pak řekne: nic nového…

…to přehazovačka Shadow z řad XTR a XT nedala šanci ničí pozornosti (byť by se o kola začal zajímat včera) uniknout. Shimano ji ve své nepominutelné expozici řádně vypíchlo, k tomu XT nechalo pověsit všem návštěvníkům na Eurovisačky kolem krku a rázem se to všude vědělo. A pak lidé jen chodili od biku k biku a znalecky mrkli pod zadní osu a jen si odškrtli, zda tam filigránský šaltr je nebo ne (zrno od plev se rázem oddělilo) a osvěta se šířila… velký úspěch stále nedostižného Shimana. SRAM po loňském mocném nádechu jakoby se na výstavě scvrknul a SunTour zůstává jedním z chinatownu…

…jen se potvrzuje, že někdo prostě image, auru nebo fluidum – jak chcete – má a jiný, kdyby se rozkrájel, ne. Zvědavost publika nedožene ani dobré místo na ráně nebo nákladnost expozice – stále táhnou zavedená jména – tradice je sice k nezaplacení, ale potvrzuje se, že za ní musí stát invenční program a lidé s nápadem, vtipem a dobrou mírou odvahy, vkusu a intuice… pomalu tradiční bodypainting nebo pivněpicová happy hour natřískají uličku před stánkem lidmi, ale jak je ještě daleko k místu v hall of fame... lavírující programy kdysi kultovního Syncrosu nebo legendárního Schwinnu dokládají, že i slavná jména neznamenají permanentku velkého zážitku, nicméně vždy se na ně alespoň mrknete… to tajwanské produkty minete co nejrychleji a s hlavou vykloubenou stranou, jako by ses bál, že budeš osloven… Tady se ale nejspíš sjednávají ony tajemné obchody, které pak hýbou koly takzvaně neznačkovými. Zde je s výhodou k mání zaručeně pravý karbon, titan a duralových šmuků nepřeberně...

..to pod reflektory pavilónu textilíí, botek a pinglíků to jen duní životem módy – tady dýchá atmosféra sice bikerem obzvlášť nijak nevyhledávaná, ale nikoliv cizí… nikdy nepoznám, co je trendem, co se bude zaručeně nosit a do čeho se musíte napříště nadít, jinak na bikekorze budete nemožní… nedokážu hmátnout po tom správném dresu, který je zralý na Eurobike Award – což zřejmě všichni kolem s rozkoší umí… poznal jsem sice, že sílí trend barbínovského maskáče (vševojsk kamufláže v matných pastelech), barevných akcentů všeho druhu a literárněgrafického potisku, který se ale přelil z hadříků přes helmy už i na vidlice a rámy – mnohde s efektem velmi diskutabilním a diskutovaným… není sice pravda, že jednobarevní puristé mají navrch a vyhráno, ale příliš barev pohromadě zdá se být v designu kola u dnešního publika celkem jistá smrt.

...co je tedy trendem pro 08? Bike, celopéro, 29", silnice, vodní samohyb nebo snad dokonce lehokolo? Těsně vedle: bikebusines sází na citybike – tedy přesněji neomaleně ho protlačuje do povědomí… ono se stačí tady rozhlédnout kolem sebe: jsou tu vedle sebe napohled jasní ošlehaní bajkeři, vytetovaní frírajdeři i napomádovaní opálení silničáři, poznáte odredované frístajlisty i dirtové hochy, kteří to mají na háku... ale co ta síla kravaťáků, pejskařů a kočiček všeho druhu, jež si lze snáze představit za řídítky Jawy 250 než v pedálech? Neříkám, že je sem přitáhlo kolo jako prostředek dopravy nebo rekreace v mezích mírné osvěty, ale kam s nimi? A kapitáni v naší branži umí otočit kormidlo… a tak vidíte u každého výrobce kola střihu fitness, business a happiness… kola, o která by cyklista babu neopřel, ale jimž, zdá se, bude patřit svět těch, co o tom zatím neví nebo si ze setrvačnosti kupují horské kolo za patnáct nebo treking za deset.

…a když už jsem se dotknul 29' biků, jakže si vedou? Má je fakt už každá slušná značka? Neviděl jsem je u Authora, možná je nemá Scott a nebo Spešl (nevzpomínám si a katalogy zatím leží vedle na stole), ale jsou k vidění opravdu leckde… že bude u exkluzívního Litespeedu se dalo předpokládat, ale že na něj narazíme u pistáciové Bianchi bylo milé… většinou pravda v jednom (pak v singlespeedové verzi), dvou modelech – výjimkou je opět Gary Fisher s ucelenou řadou hardtailů a odpružených HiFi. Vážně to ale berou výrobci vidlic – z velké čtyřky – až na Marzocchi – všichni (a Fox nejvíc…) …ale to už jdeme do hlubších rovin, než je sto obsáhnout tahle črta…

..sluší se nemít poslední slovo, ale také není dobré jen spustit stěrače a vyrazit… okřídlené věty: kolik višní tolik třešní nebo kachny, kachny, kachny… nevnesou, pravda, víc světla pod právě vypnuté reflektory EUROBIKU 07, ale snad když stejně profláknuté: nic není jednoznačné… doplním o: nicméně, za rok na tomhle místě a v tuhle hodinu… bude čitelnější, že stojí za to přijet znovu a vidět ten pokrok znovu… i to, že to zase bylo dobrý.



(jt, 4/9/07)

japko | velointest | kontakt